Hana Skalická
Grafika
Toulouse
Sobota,
02.06.2012

Na Camino - do vychoziho bodu nasi cesty, jedeme pres Toulouse. Po hektickem prijezdu na letiste par minut pred koncem check-inu poznavam prvni charakteristicky rys Francouzu - predbihani ve fronte. Air France ma sice system samoodbaveni se pres internet, coz jsme obe se Zuzkou udelaly, takze vzhledem k velikosti nasich zavazadel bychom mohli rovnou na palubu a tuto silenou frontu si odpustit. Jenomze obe mame v baglech pepraky, noze a podobne zbrane, musime si nechat odbavit zavazadla. Stojime ve fronte cca 15 min na stejnem miste, nez si uvedomime, ze fronta ma tvar trychtyre, do ktereho ze stran pritekaji dalsi a dalsi Francouzi. Nakonec se odbaveni podari, usedame na mista 15A a 15B v letadle, abychom za necele dve hodiny pristali v Toulouse. Cestou me napadaji nejruznejsi veci. Vzpominam, jak jsem kdysi litala ze Svedska do Spanelska pred London Stansted, kde jsem nekolikrat nocovala v idealnim pripadne na lavicce, nekdy taky ve spacaku v letistni hale a jak me tam Spanele ucili zakladni frazi: "una cerveza, por favor". Pri pohledu na zasnezene Alpy vzpominam nejen na lyzovani, ale take na Tomase, ktery pred dvema lety sel z Cech pesky do Chorvatska prave pres Alpy. O sve ceste psal blog, ktery me inspiroval prave k psani techto radek. Ale Evropa je mala, na rozvijeni dalsich predstav neni cas, nebot pristavame v Toulouse.

Ihned po pristani odhazujeme svrsky, protoze narozdil od Prahy, kde bylo asi 18 stupnu, tady je 31, pod mrakem a dusno jako v pradelne. Vysvobozujeme bagly z igelitoveho sevreni, do ktereho jsme je nechali v Praze zabalit a fly busem odjizdime smer centrum. Fly bus stavi docela blizko naseho hotelu (Novotel Centrum), kde mame zarezervovane ubytovani. Hotel ma ****, ale hned bych mu tak 1,5* sebrala. Osklivy betonovy kolos vedle obrovske betonove plochy asi na demonstrace. Hotel ma vytah asi jako v Hotelu Venec (Boleslavaci budou vedet), proste stary asi 50 let, ze sotva jede, vrze a opravdu se nam ulevi, kdyz ve 4. patre vystupujeme. Pripadam si spis nez ve Francii jako v Africe, a to i podle osazenstva hotelu, ktere potkavame cestou na pokoj 433. "Hele, v koupelne mame vanu i sprchu, tak se muzeme koupat najednou", volam na Zuzku a propadame zachvatu smichu.

Zuzka se odchazi koupat do hoteloveho bazenu, kdyz se po chvilce vraci, protoze zacalo prset. 2x nam na pokoj nekdo vola. Kdyz po zvednuti sluchatka rekneme: "Hello", hlas na druhem konci odpovida: "Is this Hello?" Ne, tady Ju a Hele, pomyslim si a zavesuju sluchatko.

Po desti vyrazime do mesta. Nejdriv jdeme kolem Faculte de Droit (tj. Zuzciny univerzity) do barove ctvrti - konkretne na Place San Piere). Je tu zivo, dokonce az moc, "To tu obvykle nebyva", rika Zuzka. Shluk lidi po celem namesti a neco pokrikuji. Nevime zatim co, ani proc. Nejaky Francouz nam zastupuje cestu a chce se druzit. Vysvobozujeme se z jeho sparu a jdeme dal podel reky Garony. Zapada slunce, vsude spousta lidi - posedavajicich a popijejicich na brehu reky. Spatrime dva parniky plne lidi v ruzovem obleceni s bilyma plenama a blond parukama, kteri neco slavi a po chvili odplouvaji po proudu pryc. Odbocujeme z ricni stezky hloubeji do centra mesta. Vsechny domy jsou z cervenych cihel. Uz vim, proc se Toulouse rika "cervene mesto". Najednou nad nami preleti pet tryskacu, za nimiz zustavaji obrazce francouzske vlajky. Nestacime se divit, porad nevime, co se deje. Az kdyz prijdeme na Capitol - hlavni namesti, pochopime. Je zde plno bilych stanu, spousta lidi a nam zacina dochazet, proc jsme na 2.6. jen oblizne shanely ubytovani. Kona se zde totiz FestOval - rugbyovy turnaj.

Opet se vnorujeme do uzkych ulicek, a po chvili usedame do La Creperie. Davame si kazda palacinku - ja Bleu a Zuzka Bergere, a dzbanek vina. Obsluha si dava celkem na cas, pripominama mi to spanelske manana ... Kde ze to dneska jsme? Vzdyt ve Spanelsku budeme az pozitri, ne? Vsude mraky lidi, spousta rozhazenych odpadku - to zase vypada spis na Recko nebo severni Italii nez jizni Francii.

Posilnene se po nekolika hodinach vydavame zpet do hotelu. Porad potkavame spousty lidi (a to uz bude pulnoc). Na jednom namesticku vidime hloucek lidi, kteri neco pozoruji. Dereme se dopredu, abychom zase rychle odesli. Na zemi lezi 2 chlapi, evidentne zhuleni a treti chlap je poliva dzusem. Tentokrat si pripadam spis jako v Holandsku a ptam se Zuzky: "To ve Francii nejsou drogy zakazany?" Jsou, odpovida Zuzka. Cela tato scenka nam prisla o to podivnejsi, ze ji z povzdali asi 25 m sledovala Policie. Ale jen sledovala, nic vic. Ulehame unavene do postele neco po pulnoci a tesime se na dalsi den.

Valid XHTML 1.0 Strict Valid CSS!