Hana Skalická
Grafika
Los Arcos
Pátek,
08.06.2012
149 km

Rano v 8 h jsme vyrazily z vesnicky Ciraqui po stare rimske dlazdene ceste smer Estella. Foukal ledovy vitr a svitilo slunce. Jdeme kolem pole, na nemz vidime pneumatiky od aut. Nevenuji tomu pozornost dokud si nevsimnu, ze jsou naskladany do tvaru vsech svetadilu. Hm... to si nejaky farmar tedy vyhral. Po chvili jsme prichazime k puvodnimu rimskemu mostu, kde kracely i rimske legie. Za dalsich par kilometru vsak historicka idylka konci, protoze mijime dalnici A-12, kterou budeme dnes krizovat jeste nekolikrat. Chtela jsem si konecne do kroku pustit nejakou hudbu, nebot vnimat zvuky prirody u dalnice moc nejde (to by bylo asi jako kdybyste v CR chteli relaxovat vedle D1), ale opet mi to nevyjde, protoze si budu celou cestu povidat se zajimavymi lidmi. To v tomto okamziku vsak jeste nevim.

Zhruba po 6 km dochazime do vesnicky Lorca, kde si v albergue La Bodega del Camino davame moc dobrou snidani. Je tu internet pro poutniky zdarma, tak toho vyuzivam a pri salku dobre kavy prepisuji z papiroveho deniku vcerejsi etapu do pocitace (protoze ve vcerejsi albergue bohuzel nebyl internet). Zuzka nechce cekat, tudiz jde dal s tim, ze pocka v Estelle. Asi hodinu mi trva nez na internetu vyridim vse potrebne. Majitel albergue je velmi prijemny, neustale mi nosi nove a nove napoje zdarma, dava mi pod nohy podnozku, aby me nebolely a dokonce mi nabizi, ze si muzu do Ceske republiky zavolat zdarma. Tuto moznost laskave odmitam, je mi trapne toho od nej prijimat tolik. Chci se mu nejak odvdecit, tak ho chvalim a dekuji mu zaroven. On za to vse chce jen moji fotku, kterou zahledl, kdyz jsem ji posilala emailem memu "IT", aby ji vlozil na web. Foto mu tedy nechavam ulozene na plose, jeste jednou dekuji a musim uz utikat dal, abych dohonila Zuzku.

Hned pred touto vynikajici albergue potkavam Holandana Berta, se kterym pujdu vetsinu dnesni dlouhe etapy (38 km). Jde se nam spolu hezky nejen proto, ze mame stejne tempo. Je to 62 lety pan, ktery Camino jde uz z Holandska!!! Sice s prestavkami, ale poradnou dalku. Zacal pred dvema lety v Holandsku a kazdy rok jde tolik dni, na kolik mu vystaci dovolena. Pracuje jako sociolog. Je vysoky, stihly a chodi velmi velmi rychle. Predchazime skupinku ctyr Italu, kteri nas volaji, ze jsme rychlejsi nez Caruso. Opravdu mame slusne tempo. Hm, kdybych takhle vitalni byla i ja v 62 letech, to by tedy byla bomba, pomyslim si a skladam Bertovi poklonu. Po chvili potkavame divku z Noveho Zelandu a chvili jdeme spolecne. Jde ale proti nam prilis pomalu, tak se s ni za chvili loucime a pospichame vstric historicke Estelle. Kolem vidime i nejaky hrad, pripomina mi to Cechy, tak Bertovi vypravim o Ceske republice. A on mi odpovida, ze to vsechno vi, ze uz v CR nekolikrat byl. Ma rad Prahu. Ja mam dnes slusne tempo i proto, ze jsem sve bolave kotniky zafixovala tejpy (Tome, diky za radu), tudiz me nic nebolelo a mohla jsem ze sebe vydat maximum.

Holandan Bert si stejne jako Finka Bettina mysleli, ze jsem Svedka. Opakuji tedy vypraveni o Erasmu ve Svedsku a zacinam si myslet, ze me vsichni typuji na Svedku nejen proto, ze mam svedske rysy, ale i protoze mam Svedsky prizvuk. Svedove sice umi perfektne anglicky, ale nektera slova vyslovuji holt trochu jinak nez by bylo spravne podle Cambridge English. Treba slovo soud - tedy court - neustale vyslovuju spatne. Ve Svedsku jsem se naucila rikat [kurt] misto [kort] atd. Proste ve vice slovech, ke ma byt o, rikam u. A kdyz to chci rict spravne, musim se opravdu hodne soustredit. No jo, "Stareho psa novym kouskum nenaucis", prozrazuji i "negativa" studia ve Svedsku. Mile me prekvapuje, ze nikdo zde na Caminu mi nehadal vic nez 25. Kdyz reknu pravdu, vzdy se tazatel divi a nechce tomu verit. A vetsinou rikaji: "You are so happy, so nice, so positive, so open, so maybe because of that you look so young". Hm, to se hezky posloucha. Asi to ale bude tim, ze tady jsem proste "jen" holka z Ceske republiky v tricku, kratasech, s culikem a batohem. Jo jo, "Je to pravda odveka, saty delaj cloveka". Kdyby me videli jako advokatku v kostymu, asi by hadali uplne jiny vek.

V Estelle potkavame Zuzku, chvili jdeme spolecne ve trech. Chceme se nekde najist, ale zacina siesta, takze je vsude zavreno nebo to, co zustalo otevreno, se nam nelibi. Stoupame tedy nad Estellu do vesnicky Ayegui, za niz spatrujeme nejhezci misto z dnesni etapy - Monasterio de Irache. Tomu z Vas, kdo se podival na webkameru na techto strankach: www.irache.com jsme ve 13.15 h i s Bertem zamavali. Vinarstvi Bodegas Irache zde pro poutniky zprovoznilo Fuente del Vino, z niz z jednoho kohoutku tece cervene vino a z druheho voda. Je zde napis: "Poutniku, chces-li dojit do Santiaga svezi a plny sily, dej si dousek tohoto skveleho vina a pripij na stesti". Take jsme si chteli dat, ale vino doslo ... behem siesty asi soudek nikdo neobmenuje. Tak jsem aspon olizla prs namoceny do zbytku vina ve fontane, a to radsi hned trikrat, abych naplnila zde uvedene proroctvi a do Santiaga dosla.

Klaster Irache je bohuzel vzhledem k sieste take zavreny, takze s Bertem usedame na prilehle lavicky a svacime. Zuzka nesvaci a jde dal s tim, ze pocka ve Villamayor. Pokracujeme dale do vesnicky Azqueta, kde oproti informaci v pruvodci, ze zde nejsou zadne sluzby, vidime dve restaurace (dokonce otevrene pres siestu) a supermercado. Dale uz stoupame do vinarske vesnicky na kopci Villamayor de Monjardin. Pusobi na me jako Bezdez. Doslova, jenom ma jenom jeden kopecek, ne dva. Ale tvar maji uplne stejny. Rikam Bertovi, at si predstavi, ze vedle je jezero - Machovo jezero.

Ve Villamayor mame se Zuzkou dilema, zda-li tu prespat a nebo jit dal do Los Arcos - tj. nutnost ujit dalsich 12,5 km, nebot mezi temito vesnicemi neni zadna civilizace. Jelikoz je teprve 15.15 h, rozhodujeme se jit dal. Holandan Bert, ktery dnes vyrazil z Puente la Reina a ma tedy v nohou o 8 km vic nez my, zde zustava. Neloucime se ale nadlouho, protoze zitra chceme vsichni dojit do Logrona. Navic Bert vyrazi rano v 6 h, my se Zuzkou tak v 8 h, takze je mozne, ze se potkame uz na ceste z Los Arcos.

Cesta do Los Arcos jakoby byla nekonecna. Teren neni narocny, ale cesta je monotonni a neni videt zadny cil. Mijime jen obilna pole, sem tam vinice. Uvazujeme, jestli si cestu nezkratime prave pres pole, ale pri vzpomince na to, co se mi kdysi stalo na basketbalovem soustredeni zkratku odmitam. Na basketovem soustredeni v Ouci jsme se sly (my holky z basketu) vykoupat do vedlejsi vesnice. Zpet jsme bezeli pres obilne pole. Po navratu do tabora jsem mela pres cele nohy napuchle rude sramy od obili - neboli alergickou reakci. Strasne to palilo, svedilo, a zrovna jako na potvoru netekla voda, takze jsem se nemohla nijak schladit. Treneri mi tenkrat dali Dithiaden, ale stejne jsem splaskla az tak za 2 - 3 hodky. Takze behat pres obilne pole uz nikdy vice! Za zpevu "Na Okor je cesta" konecne dorazime do Los Arcos. V pruvodci je uvedeno, ze zde je rada honosnych domu s erby nad vchody. Na me to ale pusobi spis jako vesnicka ma strediskova s rozvinutou zemedelskou vyrobou. Po chvili dorazime k albergue de la Fuente Case de Austria, kde prave pisu tyto radky. Je to tu moc moc pekne, mohu jen doporucit, Velmi mila a pozorna obsluha (nejaky dobrovolnik - starsi pan z Rakouska). Mame stesti, protoze na pokoji pro 13 osob spime jen tri (jeste s jednim panem). Takze dnes si asi kazda vybereme svou palandu. Preci nebudeme na jedne, kdyz jich je tam tolik. Je fakt, ze na jedne palande vnimate veskere pohyby toho druheho, coz je ne vzdy zadouci :-) Je zde kuchynka, pracka, susicka, takze pereme pradlo. Jdu nakoupit, poprve si varime veceri vlastnimi silami a pote relaxujeme dole ve spolecenske mistnosti, kde je spousta knizek. Tato albergue od nas dostava rovnez to nejlepsi hodnoceni. Pokud by se nekdo z Vas rozhodl jit Camino, muzeme to tu zde jen doporucit. Po dnesni delsi etape uz se mi zaviraji oci, takze utikam nahoru do pokoje c. 3 uzit si svou palandu.

Monasterio Irache
S Bertem u Bodegas Irache
Valid XHTML 1.0 Strict Valid CSS!