Po vcerejsi vynikajici veceri v Hotelu Corregidor, ke ktere jsme dostaly lahev mistniho bileho vina, kterou jsme celou ve dvou vypily, se nam spalo tak krasne, ze bylo tezke brzy rano vstat. Prekonaly jsme se vsak a neco po osme jsme vyrazily smer nas dnesni cil: Belorado.
Z hotelu jsme odchazely podobne jako kdyz z hotelu odchazi Ross z Pratel: "Ne, lampicku nebrat, ale zarovku, to jo. Ovladac, to ne, ale baterky, to jo ... :-)". Jelikoz ve snaze mit co nejlehci batoh mame pouze mala baleni veskere kosmetiky, pokud v nejakem hotelu vidime neco, co by se nam hodilo, nevahame a bereme to sebou: "Sampon, to jo, ale rucnik, to uz ne ... :-)".
Vzhledem k tomu, ze rano bylo asi 10 stupnu, mely jsme na sobe opet skoro vse, co mame sebou. Cesta dnes nebyla moc prijemna, nebot z velke casti vedla po chodnicku hned vedle silnice N-120. Jen obcas cesta vybocila do poli, nicmene silnice byla porad na dohled a vzdy, kdyz se cesta stocila zpet k silnici, rozcilovalo nas, ze jsme po chodnicku podel silnice nesly porad, protoze odbocky do poli nebyly dobre k nicemu jinemu nez k nahnani dalsich (z naseho pohledu zcela zbytecnych) kilometru. Podobny nazor mel i Kanadan s dlouhymi ruzovymi vousy a vyholenou hlavou, ktereho jsme u jedne takove odbocky potkaly.
Do prvni vesnicky - Granon - jsme to mely cca 7 km. Po teple snidani a obleknuti dalsich kousku obleceni jsme vyrazily na zamracene camino. Nastesti nam neprselo. Bylo fajn, ze jsme dnes prochazely vice vesnicek, takze se zdalo, ze cesta rychleji ubiha, protoze jsme pred sebou vzdy mely nejaky relativne blizky cil. Vesnicky vsak byly celkem zanedbane a chude, takze jsme se zdrzely vlastne jen v te prvni na snidani. Pak jsme uz prochazely bez zastavky dal a dal.
Cestu mi uz nekolik dni vyrazneji komplikuji puchyre, a to uz paty den. Bolest svalu ci kloubu je jen mirna a da se vyzdrzet, ale ty puchyre, to je problem. Jak je lecit? Nejdrive jsem s nimi nedelala nic, pak jsem je propichla, a kdyz se udelaly znovu, koupila jsem naplasti na puchyre. Po ctyrech dnech ale puchyre vypadaly porad stejne, tak jsem vcera v hotelu trochu googlila az jsem na netu nasla bakalarskou praci: "Jak lecit puchyre". Zde jsou nastinena tri reseni: 1. nedelat nic, 2. propichnout, 3. prosit jehlou a niti - pry pouze pro otrle. Vzhledem k tomu, ze puchyre ne a ne zmizet a na noze dost tlaci, zena nohu temer nemohu doslapnout, jsem se vcera vecer posilnena dvema sklenicemi vina a poradnou cesneckou odhodlala k radikalnimu kroku: prosit puchyre jehlou a niti. Rano jsem oba prosite puchyre zalepila normalni naplasti a vydala se na cestu. A co me cekalo po konci dnesni etapy, kdyz jsem sundala ponozku? Puchyr ve velikosti malicku na malicku se skutecne zmensil, takze uz muj malicek vypada zase normalne. Horsi to ale je s puchyrem mezi palcem a ukazovackem na noze. Kus, ve kterem byla nit, sice opadl, ale na tomtez miste se zacal tvorit tvrdy nekolikavrstvy mozol. Co s tim? Bez milosti jsem vsechnu prebytecnou kuzi ustrihla (uz opravdu neslo chodit), vydezinfikovala a doufam, ze do rana se vytvori strup takovy, ze budu moci chodit. Ach jo. Nemate nekdo nejake typy, co s tim?
Na jedne ze silnicek pred Beloradem u nas najednou zastavilo auto a nejaky pan nam kazde daroval jednu lahev vody. Docela se hodila, protoze voda v predchozi vesnici nebyla potable. Na lahvi te vody byla reklama na albergue Cuatro Cantones v Beloradu. O teze albergue jsme cetly v pruvodci jen to nejlepsi, tak jsme tady. No ... je tu bazen, to je fajn, jenze je takova zima, ze ho dnes nemuzeme vyuzit. Pokoje jsou pro 26 lidi, ale pri pohledu na nas se hospitalera smilovala a dala nas do zvlastniho pokoje pro jine hospitalery na pude, kde jsou tri postele v oddelenych boxech. Cena 5 EUR. To je slusne. Nad moji posteli je stresni okno, ktere nejde dovrit, tak jen doufam, ze v noci nebude prset. Jestli jo, budu se muset nekam presunout. Kdyz jsem ale pred chvili prochazela pokojem pro 26 lidi, kde uz xx vesmes muzu uz touto dobou chrapalo apod., jsem za nase pudni boxy opravdu rada. Snad tam jen nebude zima, resp. snad nam ve spacacich nebude zima. Za chvili je hromadna vecere o trech chodech, tak uz budu koncit, protoze dnes mam opravdu hlad jako vlk.
