Dnes se nam vubec nechtelo vstavat, takze jsme vyrazily az cca v pul desate. Bylo polojasno, takze jsem vubec nepouzila opalovaci krem a ted vecer vidim, ze se ma kuze zbarvila do ruzova. Zuzka se maze porad a vzdy mi rika: namaz se taky. Ano, mami, odpovidam ja. Dnes jsem ji vsak neposlechla.
Dopoledne to byla celkem hezka prochazka do Castrojerizu. Klesaly jsme nejdrive po horske ceste, potom po silnici, po ktere vssk nastesti nic nejezdilo. Kousek pred Castrojerizem jsme mijely San Anton - trosky klastera sv. Antonina, jehoz poslanim bylo lecit snet pripominajici lepru.
Castrojeriz je hezke starobyle mesto. Daly jsme si tam snidani a pak jsme nasly obchod s outdoorovym oblecenim. Obsluhoval nas tam takovy deda, ktery mi porad tiskl ruku a neustale mi pral vse nejlepsi. Zuzka si zde koupila plastenku. Ja jsem si zkousela kloboucek se znakem Camino de Santiago, uz uz jsem si ho chtela koupit, ale pri zachvatu smichu Zuzky pri pohledu na me jsem ho odlozila zpet.
Za Casterojerizem nas cekalo stoupani na Alto de Mostelares (910 m.n.m.), odkud prikladame letajici foto. Potkaly jsme zde cyklisty z Kalifornie a zajimavou Norku. Pote nas cekalo prudke klesani do Itero de Vega, kde jsme cestou presly starodavny mosrt Puente Fitero. Pak uz cesta vedla mezi nekonecnymi poli az do Boadilla del Camino. Cestou jsme potkaly traktor Zetor, podobne jako pred par lety s Petou na Zakynthosu.
V Boadilla del Camino jsme se ubytovaly v albergue, kde nam to poradne rozproudilo krev. O nejvetsi joke vecera se postaral jeden mlady Nemec, kdyz se me zeptal: "Are you travelling with your daughter?" Tou dcerou myslel Zuzku. Propukly jsme zachvatu smichu. Vlozili se do toho naproti sedici Francouzi, ze nevypadame jako matka a dcera, ale spis jako sestry. No ... utesuju se tim, ze ten Nemec - Michael, cestuje se svou matkou Ingrid, takze podle hesla: "Podle sebe soudim Tebe", napasoval svou situaci i na tu nasi. Spime s nimi ted na pokoji. Nastesti nechrapou. Foto prikladame.
Po veceri jsem se rozhodla vyuzit mistni wifi a hodit na net posledni novinky. Najednou ke me prislo asi 5 lidi a zacali jsme se bavit. 2 Spanele, kterym se moc libilo,ze mam modre tricko, jakobych hrala fotbal za Spanelsko, pak Ital, dva Danove a jedna Finka. Byl to moc fajn vecer, ze dnesni zazitky pisu az ted po tme ze spacaku z horni palandy, protoze s nimi jsem se k tomu nedostala. Kdyz jsem Spanelovi vypravela, jak me v El Peregrinu okradli, koupil mi pivo se slovy, ze uz nejsem minus 400 EUR, ale jen minus 397,50 EUR :-) Po narocnem dni to byl natolik super vecer, ze nam hospitalero dokonce prodlouzil vecerku. Zitra mame vsichni stejny cil a tesime se, az v dalsi albergue bude nas vecirek pokracovat.
