Hana Skalická
Grafika
Leon
Středa,
20.06.2012

Do dnesniho rana jsem se probudila s bojovnou naladou vsechny prekazky prekonat, nicmene moje telo - respektive prava noha, mely jiny nazor. Prava noha je v dusledku vcerejsiho urazu opuchla od kotniku dolu, ze moc nemuzu hybat prsty, ani ohybat kotnik. Pri pokusu se postavit se zkacim zpet do postele. Jezis, co s tim? Nohu natiram ibalginem a balim do stahovaciho obvazu. Jakmile obvaz stahnu (a to se snazim to delat jen zlehka), noha zacne jeste vic bolet. Pohybovat se mohu jen po pate, a to jeste celkem s obtizemi. Snad to neni zlomene. Vcerejsich 7,5 km chuze v tomto stavu mi evidentne nepomohlo a moje telo se bouri. Ujdu takhle dnesni etapu 25 km? Chci, hrozne chci jit, ale rozum mi rika, abych to nedelala. Pravou nohu jsem totiz presne v tomto miste uz jednou mela zlomenou - a to taky v dusledku jednoho "pouheho" spatneho slapnuti, kdy jsem se zlomeninou jeste 2 dny chodila.

Pokousim se dostat do boty. S obvazem a tlustou ponozkou opravdu heroicky vykon. Beru si batoh na zada (dnes o 2 kg tezsi kvuli mnozstvi vody, ktere jsem si vcera nakoupila, abych prezila dnesnich 17 km pouste), pokousim se jit. Au au au, belham se belham, mam pokuseni jit jit dal, ale rozum mi rika, ze to je blbost. Pokousim se najit informacni centrum nebo autobusovou zastavku, kde bych zjistila, jestli neco jede do Leonu a kdy. Nikde nic. Jdu se tedy zeptat do obchodu pro poutniky, kde me obsluha posila do baru Espana. V baru Espana nastesti umi trochu anglicky, tak se dozvidam, ze bus jede jen jeden, primo od baru, a jestli chci listek, ze mi ho prodaji. Jdu se jeste poradit se Zuzkou. Mysli si, ze bych v tomto stavu chodit nemela, a pokud ano, leda tak do nemocnice. Hazim si jeste dvouerovkou - kdyby padla 2, pujdu. 2 se ale otaci smerem k zemi, takze i metoda nahody mi rika, abych dnes nechodila. Ono kdybychom sly civilizaci jako vcera, asi bych to riskla, protoze odevsad bych mohla zavolat pomoc ci se dopravit do nemocnice. Ale z dnesni pouste? To mi prijde prilis velky risk.

Ikdyz je tato cesta super, nemuze jit za hranici meho zdravi. Preci jen bych jeste prinejmensim par dalsich let rada skakala pres kaluze a nejezdila na invalidnim voziku.

Se slzami v ocich jsem si tedy koupila listek na autobus do Leonu. Mam mistenku na posledni volne misto! V Leonu pockam na Zuzku, ktera by mela dorazit cca za 3 dny. Snad pak budu moci jit dal. I tak mi do Santiaga bude zbyvat neco pres trista km a k mori pres ctyrista.

Zuzku jsem svym belhavym krokem bez baglu (ten jsem si schovala u obsluhy baru Espana) sla doprovodit na konec mesta. Je to tu celkem hezke vcetne ricky Carrion pres niz vede nadherny historicky most. Ted sedim v parku a sleduju nejake deti, jak hraji hru, kterou neznam, rybarskymi pruty neco lovi na trave. Jeste par poslednich fotek a bye bye Carrion de los Condes.

Autobus prijel jen o 15 min pozdeji, coz je vzhledem ke spanelskemu manana jeste brzy :-) Nejsem jediny poutnik, ktery zde nastupuje. Do busu smer Leon nas s batohy s musli nastupuje celkem 6. Bavim se s jednim Cinanem, proc on jede busem. Pry kvuli puchyrum, ma je po celych nohou a nemuze chodit. Zvlastni je, ze ja je mam jen na prave noze, na leve nemam ani jediny. Zuzka to ma uplne obracene. Kdybychom tedy vzaly mou levou nohu a Zuzcinu pravou, mely bychom jednoho zdraveho cloveka :-) Puchyre, at boli sebevic, mi ted proti memu vyronu (tedy doufam, ze to je vyron) pripadaji jako malichernost. Obsluha v baru Espana pote, co si vsimla me otekle nohy, mi poradila navstevu lekare. Servirka mi navic ukazala takove navleky na kotnik - ze ji to pry doporucil doktor jako prevenci, protoze ma taky namahane nohy, kdyz cely den stoji. Takze v Leonu vyhledam minimalne lekarnu, kdyz se to nezlepsi, pak i nemocnici. Ma zkusenost se zlomeninami mi rika, ze jediny zpusob, jak zjistit, jestli to mam nebo nemam zlomene, je rentgen. Tak mi prosim drzte palce, aby to zlomenina nebyla a abych mohla jit dal.

Jo, a uz vim, co je ta hruska, kterou mel Slovak na batohu. Je to tykev, symbol poutniku, mel ji i svaty Jakub. Diky, Zdendo, za cenne rady :-)

Komentáře:
20.06.2012
14:03
Neházej boty do žita

Hola peregrina!

To je nadělení. Ale neházej boty do žita.

V Castrojeriz jsem potkal dva Slováky a jeden z nich měl obě kolena ovázaná. Nemohl ohnout nohy, nedokázal vyjít schody. Trpěl jako zvíře. Jeli už několik dní denní etapy autobusem, ale spali v albergues.

No a pak jsem Jožu potkal v Santiagu a říká mi, že z Leonu šel. Že se to spravilo a došel úplně v pohodě. Ale taky jsem viděl lidi, co se vyloženě huntovali.

Ultreia!

Zdenda

 
Valid XHTML 1.0 Strict Valid CSS!