Ma touha dojit do Santiaga byla rano tak obrovska, ze jsem brzy (tj. na spanelske pomery cca v 8 h :-) vyskocila z postele a utikala si nakoupit zasoby jidla a piti na cestu, protoze jsem byla rozhodnuta jit dal noha nenoha. Moje prava noha me vsak vzapeti nemilosrdne presvedcila o opaku. Jak jsem si tak vykracovala, ignorovala bolest a sama pred sebou predstirala, ze mi nic neni, v teto euforii na nohu plne doslapla, opet neco kruplo v nartu, a to tak silne, ze se muj zdravotni stav vratil do te same situace, v jake jsem pred 6 dny jela do nemocnice v Leonu. Nez jsem se dobelhala s nakupem zpet do hotelu, noha tak opuchla, ze jsem opet neobula ani sandaly. Co ted?
Jit dal pesky hned ted nejde. Dele zde cekat nemohu, nebot bych nestihla dojit do cile. Ano, mohu tu jeste pockat a az (resp. pokud) se noha spravi, muzu pokracovat s vedomim, ze kam dojdu, tam dojdu. Nebo muzu popojet nejakym dopravnim prostredkem a dobelhat poslednich 100 km pred Santiagem, abych dostala compostelu. Kazda z vyse uvedenych variant je pouze: "z nouze ctnost", proto jsem se rozhodla pro jine reseni. Cestu nyni prerusim a az budu zdrava a moje pracovni povinnosti dovoli, dokoncim svuj puvodni plan a dojdu v plne polni zbytek cesty az na konec sveta (tj. do Finisterry). Do Finisterry je to odsud 12 dni cesty, takze doufam, ze techto 12 dnu vysetrim jeste v roce 2012, idealne behem srpna nebo zari.
Nez jsem k tomu rozhodnuti dosla, verte mi, ze to nebylo vubec lehke. Jeste predtim (jakobych noze davala posledni sanci) jsem se sla podivat zde pres ulici do Gaudiho palace, kde bylo vcera zavreno. A palac nezklamal. I zevnitr je tak nazdobeny jako zvenci, ze jsem si pripadala jako v nejakem pohadkovem hradu. I pres zakaz foceni jsem nejake ty fotecky ulovila a prikladam. Jelikoz v palaci je dnes muzeum cest, videla jsem tam spoustu materialu o Camino de Santiago, vcetne vsech symbolu poutniku - tedy i tykve, kterou jsem nepoznala na batohu jednoho Slovaka pred par dny. Do palace jsem vchazela i vychazela za zvuku pisne na schodech sediciho zpivajiciho kytaristy: "Oh peregrina, co jde do Santiaga ...", ktery nabizel sve CD za 15 EUR. Chvili jsem vahala, jestli jako zpevacka a kytaristka, ktera vi, jak obtizne se cedecka prodavaji, podporim kolegu kytaristu a zpevaka, ale nakonec jsem se na nej jen usmala. On na oplatku pri hrani zatocil kytarou a bylo.
Vzhledem k tomu, ze jsem se cestou pres ulici do Gaudiho palace a zpet tak vystavila, ze jsem nemohla vubec, ale vubec chodit, vratila jsem se do hotelu, kde jsem na internetu zacala hledat inspiraci, jak ve Spanelsku co nejlepe stravit cas, ktery mi zbyva do odletu domu. Po chvili vahani jsem dosla k zaveru, ze bych mela jet k mori. Kdyz uz jsem ve Spanelsku, tak nevidet a neokusit more by bylo prinejmensim divne. Kam ale pojedu? Do Finisterry? Ale ne, byt u patniku 0.00 km ma vyznam pouze pro toho, kdo tam dojde, ne pro toho, kdo tam dojede.
Pri pohledu na mapu je to jasne. Nejblizsim mestem, ktere vypada, ze je v nem co delat, pritom je u more a neni daleko od Santiaga, je A Coruña v Galicii. Jako zazrakem konecne na netu nachazim i spanelsky jizdni rad autobusu (http://www.alsa.es/ - neco takoveho jsem hledala uz v Leonu, ale neuspesne a ani par znalcu Spanelska a Spanelu, kterych jsem se ptala, me na tento odkaz nenasmerovali). Zjistuji, ze odsud do A Coruña jedou ctyri autobusy denne a jeden vlak (http://www.renfe.com/). I vzhledem k tomu, ze estacion de autobuses je kousek od hotelu, kdezto estacion de tren je hodne daleko, volim autobus. Po dalsim googleni nachazim v A Coruña nekolik zajimavych hotelu. Po cteni ruznych recenzi ze vsech moznych serveru si vybiram Hotel Riazor hned na plazi, ale pritom s dobrou dostupnosti do centra mesta. Ac ma "jen" ***, z netu mam pocit, ze ten hotel ma dusi. Pripomina mi hotel Grand v Brightonu, kde jsem byla pred tremi lety na Litigation Offsite. Byl to stary hotel, kde netesnila okna a leccos by potrebovalo novy nater, ale byl to jeden z nejhezcich hotelu, ve kterem jsem kdy byla prave diky tomu, ze mel dusi a nadherny vyhled na more. Hotel si tedy bookuji, a to primo pres stranky hotelu http://www.riazorhotel.com/, nebot jak zjistuji, vychazi to o 40% levneji nez pres bookovaci servery.
Spanelske slunce dnes hodne pali, i v sedm vecer je 37 stupnu ve stinu. Po nakupu listku do A Coruña na mistnim autobusovem nadrazi se jdu doslova zchladit do katedraly. V tomto pocasi byla vice nez prijemna zmena stravit par chvil mezi kostelnimi zdmi. Katedrala v Astorze se sklada ze tri casti: katedrala samotna, archiv a muzeum a nemocnice svateho Jana. Pusobi obrovsky. Chvili vaham, jestli je nebo neni vetsi nez katedrala v Leonu. Mozna, ze i je. Vstupne do katedraly zahrnuje i navstevu muzea. Treti cast katedraly - tj. nemocnici a jeji navstevu, jsem si dnes odpustila. I proto, ze vim, ze na moje zraneni nejlepe pomuze klid, a ten si musim zaridit sama, to mi zadny doktor neda.
Nejprve jdu do katedraly samotne. I prestoze se mi dopoledne v Gaudiho palaci moc libilo, k budove katedraly mam nejak vetsi respekt. Pusobi hodne majestatne. Pocit je umocnen i tim, ze chvili jsme v cele velke katedrale jen tri. Po chvili zbyli dva navstevnici odchazeji a zustavam tam sama. Usedam do lavice pred hlavni oltar, vychutnavam si ticho a vubec ten zvlastni pocit, ktery sama v tak obrovske katedrale mam. Pred oltarem jsou vence z bilych kvetin. Premyslim, jestli to je pozustatek svatebni ci pohrebni vyzdoby. Nevim, ale jako bezmezny optimista volim svatbu.
Pohledem do letaku, ktery jsem dostala u vchodu, se dozvidam, ze vystavba soucasne verze goticke katedraly zacala 16. 8. 1471 (tedy den po mem svatku :-)), jakozto rozsireni vychodniho kridla puvodniho romanskeho kostela. Tento romansky kostel se stavel od 11. do 13. stoleti a rozsireni na katedralu probihalo od 15. do 18. stoleti. Hm.. to je tedy doba. Vzdyt ti, kteri katedralu zacali stavet a i mnozi z tech, kteri v dile svych predchudcu pokracovali, nikdy nevideli to, co vidime dnes my - tedy hotove dilo.
Cestou z katedraly k hotelu na me vola nejaky pan: "Hola, peregrina!", a pta se, jestli mluvim spanelsky. "Poquito", odpovidam, usmivam se a jdu dal. Opravdu zvlastni, ze v den, kdy se rozhodnu camino prerusit, me hned dva Spanele oslovuji: "Peregrina" a jeden o tom dokonce zpiva. Mozna i proto, ze bez ohledu na mou telesnou stranku, si po strance dusevni pripadam byt poutnikem vic nez kdykoli predtim. Snazim se na soucasne situaci najit klady. A po chvili i nachazim:
- cestu dokoncim zdrava, tj. budu si ji uzivat, nebudu trpet pri kazdem kroku,
- neodrovnam si nohu, tj. nebudou mi muset operovat me zanicene slachy na pravem nartu,
- nezapomenu si kaminek z MB a Hrusova a Prahy na Cruz de Ferro, ktery jsem ted zapomnela, takze kdybych tam dosla, nemohla bych dodrzet poutnickou tradici a nechat tam kus sve domoviny,
- stihnu dojit az na konec sveta, ted bychom se Zuzkou kvuli casove tisni dosly "jen" do Santiaga,
- treba nebude takove vedro :-)
Vecer mi to neda, a i presto, ze se mi velmi obtizne chodi, nevynecham zaverecnou vecerni prochazku Astorgou. Posledni pohled na Montes de Leon (tedy ne posledni, vzdyt za par mesicu tamtudy preci pujdu), kolem albergue pres hlavni namesti zpatky. Kdyz jdu po Plaza Mayor, figurky Juan Zancuda a Colasa na radnici zrovna odbijeji 22.00 h. Pripadam si trochu jako socha poutnika pred mistni albergue, ktery se sbalenym kufrem odchazi pryc.
Od zitrka budu asi tyden u more, potom asi 2 dny Santiago a adios Spanelsko. Ackoli A Coruña je trochu mimo moje camino, vede tamtudy jina Svatojakubska cesta. Pokud chcete i dale sledovat me objevovani Spanelska, proklikejte se obcas na tyto stranky. Az do 7.7. sem budu psat sve postrehy (pokud by nektery ze dnu nebyl tak zajimavy, tak ho zkonsoliduji s necim zajimavejsim). Pak se na chvili odmlcim, abych az nadejde cas pokracovat v ceste na konec sveta, pokracovala i v psani techto radek.
Kdyz horolezci nevylezou na nejakou horu, reknou si, ze hora to proste nechtela. A vrati se na ni, kdyz prijde cas. A presne tak se ja vratim sem na camino.
