Hana Skalická
Grafika
A Coruña I.
Středa,
27.06.2012

Po posledni noci v Astorze dopoledne usedam do autobusu smer mesto A Coruna ve stejnojmenne autonomni oblasti. Jeste se mnou ceka na ten samy autobus jedna Spanelka, ktera uz po deseti minutach zpozdeni autobusu zacne nervozne přešlapovat po nastupisti tam a zpet. Ja i kvuli memu zraneni sedim na lavicce a cekam. Dockaly jsme se az po 20 minutach, ale autobus stal za to.

Honzika asi zklamu tim, ze jsem se nepodivala, co to bylo za znacku, ale byl to takovy ten vyssi autobus (ne vsak dvoupatrovy) s WC. Zaujalo me, ze zejmena pro pripad jizdy zatackami tam byly pytliky na zvraceni. Na obou obrazovkach, ktere v buse byly, nam ukazovaly polohu, a to od obecneho az po velmi detailni rozliseni mapy. Pokud zrovna na obrazovkach nebyly ukazatele polohy, davali Shreka. Zvuk jsme mohli poslouchat ve sluchatkach na kanale c. 8, pricemz na 7 predchozich kanalech hrala hudba nejruznejsich zanru vcetne radia. Shrek byl samozrejme ve Spanelstine. K tomu na obrazovce bezely spanelske titulky. Idealni pro vyuku ciziho jazyka. Skoda jen, ze neumim natolik dobre, aby mi to pomohlo.

Ridic mikrofonem hlasil jednotlive zastavky a ve vetsich mestech, kde se treba 5 min stalo, si nas pred odjezdem vsechny prepocital, jestli nekdo nechybi. Na autobusovych nadrazich byli zrizenci, kteri lidem pomahali se zavazadly. No fakt jsem koukala. Vlastne uz pri nakupu jizdenky me zaujalo, ze to zde funguje asi jako u nas u listku na vlak - tj. kupuji se na nadrazich, ve stanicich nebo pres internet, u ridice pouze vyjimecne. Kazdy tak ma svoje zarezervovane sedadlo, cimz odpadaji zbytecne tlacenice o misto a ridic nemusi chrastit penezi, takze jde vsechno rychleji.

Celou cestu az sem jsme projizdeli hornatou, krasne zelenou krajinou. Zadna sucha oranzova placka, jakou jsem vidala v minulych dnech. Bude to tim, ze Galicie je oblast, kde z celeho Spanelska nejcasteji prsi.

Asi po trech a pul hodinach jizdy vystupuji v A Coruna. A hned na prvni nadech citim, ze jsem u more. Vzduch je zde o dost vlhci a uplne jinak voni. Voni morem! Sem tam tu je i nejaka ta palma. Fikusy, ktere u nas rostou v kvetinaci, jsou tady jako obrovske stromy. Vzpominam, jak jsme s mamkou takovy fikus obdivovaly na Tenerife. Dnes jsem vsak poprve videla rozkvetly fikus s krasne bilymi velkymi kvety.

Nejprve jsem se snazila sehnat mapu mesta, ale bohuzel jsem prijela v case siesty, tj. stanek s informacemi mel zavreno. Letmo jsem si vybavila google maps, kam jsem se vcera divala, ze to je do hotelu cca 20 min pesky.

Jsem prekvapena, jak je to kopcovite a velke mesto. Vedela jsem, ze musim jit na severozapad. Dokud svitilo slunce, slo se orientovat. Slunce se vsak celkem brzy schovalo za mracek a tim padem zmizel muj jediny spolehlivy orientacni bod. Asi po 10 minutach chuze jsem vysla na prudsi kopec, kde jsem prosla Parque de San Margarita. "Hura, jdu spravne, pomyslela jsem si", protoze tento park jsem si pamatovala z mapy. Tak jeste chvilku a jsem u hotelu. Z vrchu kopce jsem videla more, tak jsem se i pres divny vnitrni pocit, ze bych mela jit vic vlevo, vydala k mori. Mam preci hotel na plazi, tak kdyz pujdu podle more, hotel musim najit. Jdu jdu jdu asi dalsich 30 min a hotel porad nikde. A kdyz uvidim smerovku na plaz Riozor, kde lezi i stejnomenny hotel, ktery mam zarezervovany, avsak sipka ukazuje od more, u ktereho stojim, pryc (uplne kolmo pryc), jsem z toho fakt zmatena. Zacinam se ptat lidi, ale nikdo nevi. Jdu tedy dal az narazim na policistu. "Ten by mohl vedet", pomyslim si. A taky, ze jo. "Hotel Riazor?", ptám se. "Momento". A zacne odemykat auto, u ktereho stojime a vyndavat si kolo. "No nic, ja si pockam", pomyslim si. Az po chvili mi dojde, proc nejprve vyndaval kolo: mel v brasnicce pod sedlem mapu. Na mape mi ukazuje, ze jsem uplne u spatneho more. Tedy more je porad stejne, vlastne ne more, ale Atlanticky ocean. A ja jsem na jine strane balkonu do oceanu, jak se A Corune rika. Velmi ochotny policista mi vlastni mapu dava a kresli mi do ni nejkratsi cestu k hotelu. Kdybych sla po pobrezi dal, k hotelu bych taky dosla, ale nejdriv tak za 10 km, protoze bych cely "balkon" obchazela dokola.

Vzhledem k tomu, ze mesto A Coruna ma cca 250 000 obyvatel a je tak druhym nejvetsim mestem v Galicii, bylo hledani hotelu bez mapy podobne hledani jehly v kupce sena.

Asi za dalsi pulhodku jsem dosla k hotelu. S mapou jsem sla najisto. Mam pokoj v sestem patre, z nejz je hezky vyhled na more. Jen kdyby bylo lepsi pocasi . . . Minulych par dni jsem se doslova smazila v rozpalene Astorze, kde nebylo, kde se zchladit, neustale kolem 37 stupnu ve stinu. Dojedu k mori a ochladi se na slabych 20 (spis 19) stupnu. Je pod mrakem a celkem zima. No nejsem ja smolar? Proc to nemohlo byt obracene?

I pres chladnejsi pocasi na plazi vidim docela dost lidi. Ve vode je ale z cele dvoukilometrove plaze jen jeden. Neodolam, beru si plavky a jdu na plaz. Jakmile smocim nohy, pochopim, proc se nikdo nekoupe. Voda je jeste studenejsi nez vzduch, tj. odhadem ma tak 17 -18 stupnu. "Tedy asi jako Jizera na Hrusove", pomyslim si. Na tu jsem zvyklá. Horsi je ale studeny vitr, ktery od more fouka. Kdyz jsem si predstavila, jak by mi bylo po te, co bych mokra vylezla a nemela se do ceho utrit (plazovy rucnik samozrejme sebou nemam), zustala jsem u prochazeni se po plazi po kotniky ve vode. Plaz je z hrubeho pisku az jemnych oblazku, takze i kratka prochazka funguje jako vynikajici pedikura.

Kdyz jsem vecer sla na prochazku po promenade dlouhe 7 km, uz jsem ani nevidela protejsi vybezky pevniny do more, protoze na ne spadla mlha. V pekarne cestou jsem si koupila tortillu v bagete, kterou jsem si vychutnala samozrejme u more. Kdyz jsem se vracela do hotelu, mlha uz byla tak husta, ze jsem nevidela ani plaz (tj. cca 20 metru).

Po nakouknuti na norsky server o pocasi vidim, ze ma byt hur, v sobotu ma dokonce prset. Takze na nejake to valeni se na plazi to nebude. Ac nejsem valeci typ, tak dva dny plaze a koupani bych ted brala, aspon by mela noha chvilku casu se uzdravit. Misto toho si asi pujdu koupit destnik jako Nicolas Crane.

Jeste, ze je A Coruna tak velka, takze vypada, ze tu bude co delat. I vzhledem k dnesnimu chladnemu pocasi jsem zapas Spanelsko - Portugalsko nesledovala z baru, ale hezky z tepla postele v mem pokoji. Ani tak jsem veseli Spanelu po viteznych penaltach neunikla - jsou tu tenke zdi, takze to veseli ze vsech stran slysim az sem. A to dokonce i zvenci, kde ted jezdi troubici auta a z nich vsichni krici: "Espana finalista!" Hura! To se bude krasne usinat :-)

U moře 1
U moře 2
Výhled z okna
Valid XHTML 1.0 Strict Valid CSS!