Dnesek byl tak nabity zazitky, ze si rikam, ze jsem si nejake mela nechat na zitrek :-) Navstivila jsem totiz dve uplne "bomby": podmorske akvarium Finisterrae a Herkulovu vez.
Sla jsem po pobrezi smerem k Aquairiu Finisterrae. Kdysi jsem v podmorskem akvariu uz byla, ale tohle bylo nesrovnatelne lepsi. Je to ctyrpatrove akvarium plus jako pate patro bychom mohli oznacit venkovni expozici s tuleni. Kdyz jsem u vstupu videla ceduli, ze prohlidka akvaria trva dve hodiny, myslela jsem si, ze prehaneji, ze ja to budu mit rychleji. Nakonec jsem pozorovanim podvodniho zivota stravila cca 2,5 hodiny. V akvariu je spousta interaktivnich znalostnich aplikaci nejen pro deti (osvezovani znalosti ze zemepisu, ale i biologie a historie). Chvilemi jsem si opravdu pripadala jak ve skole na vyse uvedenych hodinach. Od simulace prilivu a odlivu, kde si kazdy mohl vyzkouset vytvorit vlastni prilivovou vlnu, jsme pres slozeni morskeho dna a morske vody postupovali kolem globusu k zivocichum. I globusy byly interaktivni: kdyz jsem zmackla tlacitko: "Atlantico norte", rozsvitil se mi na globusu severni Atlantik atd atd. Na globusech byly i historicke informace - ohledne severniho Atlantiku napr. zakresleni přesného mista ztroskotani Titaniku. Kousek dal jsem si zase pripadala jako ve skautu, nebot byla moznost naucit se uzlovat namornicke uzly. Kdyz jsem dosla k zivym rybam, nejvice me zaujala ryba Myliobatis aquila, ktera plavala podobne jako kdyz strýček Fido z vecernicku letal za pomoci mavani usi. A ryba Zeus Faber mi zase pripominala zlatou rybku. Jestlipak mi splni moje prani?
Nejvic a celeho akvaria me asi zaujalo podzemi pod morskou hladinou, ktere vypadalo jako ponorka. Vchazelo se tam skutecne jako do ponorky, pricemz jsem si vzpomnela na nejednu Verneovku, nejvice samozrejme na kapitana Nema a Dvacet tisic mil pod morem.
V chodbe pred ponorkou byly fotografie skafandru potapecu zhruba 100 let zpatky. Samozrejme, ze se mi vybavil film Ten nejlepsi (Men of Honor) inspirovany skutecnym pribehem mladika, ktery se v roce 1943 prihlasil do armady. Nejprve dela kuchare, potom plave, ale pak se mu jako prvnimu cernochovi podaří dostat se do elitni skoly pro potapece. Ac se setkava s rasismem na kazdem kroku, skolu nejenze pres vsechny prekazky dokonci, ale kdyz prijde pri akci o kus nohy, nevzda to a postupne se opet dokaze obleknout do tehdy velmi tezke potapecske vystroje a pokracovat ve vysnenem povolani. Takze co z toho plyne: "Nikdy se nevzdavej!"
Mimochodem, teplota vody v akvariu byla dnes 17,1 stupnu a jelikoz plaz je cca 2 km od akvaria, nedelam si iluze, ze by tu voda byla teplejsi. Takže ne ze by me uplne tesilo, ze muj vcerejsi odhad byl spravny.
Z akvaria jsem se vydala na nedalekou Herkulovu vez (Torre de Hercules). To byla nadhera! Jedna se o nejstarsi dosud funkcni majak na svete. Věz byla postavena Rimany ve 2. stoleti. Spolu se sedmi muslemi jakozto vzpominkou na svateho Jakuba je ve znaku mesta A Coruna. Vez je 68 m vysoka, je postavena v nadmorske vysce 116 m.n.m., takze od akvaria, ktere je chvilemi i pod morem, se jde celkem do kopce. Pote, co jsem vysla na kopec a vyslapala 242 schodu, se mi vez odmenila vskutku nadhernym vyhledem. Je videt opravdu hodne daleko. Vsak je to taky po Faro de Chipiona u Cadizu v Andalusii druhy nejvyssi majak ve Spanelsku. A proc se vez jmenuje Herkulova? Podle legendy bojoval Herkules tri dny a tri noci s obrem Geryonem a na znameni Herkulova vitezstvi ze skaly, na ktere bojoval, byla postavena tato vez. Nyni je na seznamu svetoveho dedictvi Unesco. A ze je stale funkci, vidim i ted z postele. Prestoze hotel je cca 3 km od majaku, blika az sem. Uz vcera v noci, kdyz se rozplynula mlha, vzbudilo me neprijemne blikajici svetlo do oci. Ted uz aspon vim, co to je :-) A i kdyz je Torre de Hercules super, tentokrat zatahnu nez pujdu spat.
Z veze je mj. videt i Rosa dos Ventosa neboli kompas. Zde galicijsky ozdobeny. Kolem veze je nadherny park na skalach, ktere skoro ze vsech stran omyva more. Na protejsi skale je dalsi park - Rincon do Vento.
Silny vitr rozfoukal mraky a vysvitlo slunce. Na utesech bylo tak nadherne, ze jsem do hotelu dorazila az v pul sedme vecer. Na utesech bych vydrzela jeste mnohem dele - jen tak sedet, poslouchat more, divat se do nekonecna a nevidet nic nez ocean . . .
Navecer se oteplilo, tak jsem jeste na hodku a pul sla na plaz. Jen tak jsem lezela a pozorovala racky. Jak i v silnem vetru klidne leti. Kolem osme vecer zacalo byt docela frio, tak jsem se oblekla a sla do hotelu, odkud jsem z pokoje se seaside view pozorovala zapad slunce. Fakt nadhera! Cely pokoj byl tak krasne zality sluncem, ze jsem sedela jako pribita a divala se z okna, dokud slunce nezapadlo. Jak kdyz vysvitne slunko vse vypada lepe :-) Kez by jeste aspon par dni svitilo . . .
