Jak jsem hned po probuzeni zjistila pohledem do zrcadla, vcera jsem to opalovani opravdu prehnala. No jo, slunce je zradne. Mam uplne ruda zada. Jezis, to musim namazat. Jakmile se dotknu kuze kremem, citim takovou bolest, ze se mi zamota hlava, mam mzitky pred ocima, citim strasnou slabost. Jezismarja, co ted budu delat. Huci mi v hlave a pomalu citim, jak ztracim kontrolu nad svym telem. Nemohu stat, pomalu se podle zdi sunu smerem k zemi. Prestavam vnimat okoli, asi omdlim. Stale jsem ale schopna trochu premyslet. Co se stane, kdyz tu zustanu lezet na podlaze? Nevyhoda toho, kdyz cestujete sami je, ze vam nikdo nepomuze, kdyz jste v uzkych. Nikdo me tu nenajde. Ba ne, najde me uklizecka. Chodi vzdycky dopoledne, takova sympaticka pani, vetsinou si vycihne, kdyz jdu na snidani a kdyz se vratim, uz je uklizeno. Kdy to bude? Za chvili. Co udela, kdyz me uvidi bezvladne lezet na zemi? Nejspis zavola zachranku a ja se potom proberu v nejake spanelske nemocnici. Ne ne, tak tohle bych fakt nechtela. Mohu se z toho nejak dostat?
Mozna by pomohla studena voda. Dostanu se nejak do koupelny? Snad jo... Pomalu podle zdi se posunuju ke koupelne. Hura, jsem tady. Jeste vlezt do vany a pustit vodu. Z ktereho kohoutu tece studena? Jo, z toho modreho. Nejsem schopna stat ani sedet. Strasne mi huci v hlave, chci zvracet, citim, jak ztracim vladu nad svym telem. Lezim ve vane a tece na me studena sprcha. Po nejake dobe ma mysl zacina byt opet zpet, zacinam ziskavat kontrolu sama nad sebou a jasne uvazovat. Co ted? Pujdu na snidani. Kdyz vyjdu z koupelny, pohledem na hodiny zjistim, ze jsem tu studenou vodu na sebe nechala tect minimalne pul hodiny.
Snidane mi pomohla, mam najednou vic sily. Za chvili ale taky strasnou zimnici. Jdu zpet do pokoje, kde na sebe beru termoobleceni. Ze skrine vytahuji obe deky, ktere tam jsou pro pripad nouze. Co kdybych si na chvilku zdrimla? Pamatuju si jen to, ze jsem se stihla prikryt. Pak nic.
Kdyz jsem se probrala, zapadalo slunce. Jak mi je? Opatrne zkousim vstat. Hura, jde to. Hlava se mi nemota. Jdu na rychlou zdravotni prochazku na plaz. Kuze sice dost boli, ale jinak funguju. Uff. Ale jedno pozitivum tento den mel: diky tomu, ze jsem lezela, se mi vyrazne zlepsila noha. Ono je fakt, ze kdyby mi nebylo tak spatne, zase bych se svou povahou a touhou objevovat nepoznane, nekde trajdala. A osud uz mi proste naznacil, ze musim dodrzet klid na luzku, jinak si tu nohu neuzdravim. Takze opet mohu konstatovat: "Vsechno spatne je k necemu dobre".
